Zaměstnanec, kterému skončil pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnavatele nebo dohodou pro organizační změny, má rok na odstupné ve výši nejméně 3násobku průměrného měsíčního výdělku. Lze také odstupné zvýšit. Lze stanovit i  podmínky , za nichž zvýšené odstupné přísluší, například podle délky zaměstnání u zaměstnavatele.

ZP stanovuje nárok na odstupné při dání výpovědi ze strany zaměstnavatele nebo skončení pracovního poměru dohodou z důvodu podle § 52 písm. d), tedy pro zdravotní nezpůsobilost způsobenou pracovním úrazem, ohrožením nebo onemocněním nemocí z povolání nebo dosažení nejvyšší přípustné expozice. Toto odstupné přísluší ve výši nejméně 12násobku průměrného měsíčního výdělku. Na základě novely ZP 2008 ale toto odstupné nepřísluší, jestliže byl pracovní úraz důsledkem zaviněného porušení předpisů a pokynů o bezpečnosti práce zaměstnancem nebo jeho opilostí a zaměstnavatel se zcela zprostil odpovědnosti za takový úraz podle § 367 ods. 1 ZP. Zprostil-li se ale odpovědnosti jen částečně, odstupné přísluší - nejde totiž o náhradu škody a odstupné nelze krátit.

Odstupné se vyplácí po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném pro výplatu mzdy , pokud se zaměstnavatel a zaměstnanec nedohodli na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru, nebo naopak na pozdějším termínu výplaty.

Nastoupí-li po skončení pracovního poměru zaměstnanec opět do zaměstnání u dosavadního zaměstnavatele, před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrného výdělku, z nichž byla odvozena výše odstupného ( a to i na základě dohody o pracovní činnosti), je povinen tomuto zaměstnavateli vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část. Novelou ZP 2008 došlo ke zmírnění právní úpravy tak, že již není dána povinnost vrátit odstupné, jestliže zaměstnanec nastoupí v příslušné době u dřívějšího zaměstnavatele do práce na základě dohody o provedení práce.

Sdílet na: