(§115 nZP)

za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci na prvním místě náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek. Za dobu náhradního volna má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Zaměstnavatel se může se zaměstnance dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku (100%) namísto náhradního volna.

Jestliže zaměstnanec v důsledku svátku, který připadl na jeho obvyklý pracovní den, nepracuje, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho část za mzdu nebo její část, která mu v důsledku svátku ušla. U zaměstnanců s měsíční mzdou se tato mzda v praxi zpravidla  nekrátí, i když je možné i poskytování náhrady mzdy. Pokud  zaměstnanci ušla jen část mzdy, přísluší mu za den svátku část průměrného výdělku, např. jestliže je na část své běžné směny (v níž pracoval, pokud by nebyl svátek) povolán do práce. O tzv. placeném svátku a o náhradním volnu za práci přesčas a zap ráci ve svátek.

Práce ve svátek

(§115 nZP),

U obou skupin zaměstnavatelů  taky nyní za práci ve svátek přísluší automaticky k dosažené mzdě (platu) náhradní volno v

Rozsahu práce konané ve svátek. U zaměstnance s měsíční mzdou (platem) je dosaženou mzdou právě tato mzda (plat).

Náhradní volno přísluší i zaměstnanci, jemuž na svátek připadla plánovaná směna podle rozvrhu pracovní doby (harmonogramu směn). Tento zaměstnanec si svátek jakoby překládá na jiný den.

Za dobu náhradního volna:

-          přísluší zaměstnanci odměňovanému mzdou náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, a to bez ohledu na uplatňovaný systém odměňování, tj. včetně zaměstnanců s měsíční mzdou,

-          se zaměstnanci odměňovanému platem plat nekrátí.

Náhradní volno musí být  - shodně jako za práci přesčas – poskytnuto nejpozději do konce 3. kalendářního měsíce po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Je-li zaměstnanec odměňován mzdou (nikoliv platem), je možné nyní poskytnout náhradní volno s náhradou mzdy i  větším rozsahu, než byl rozsah práce ve svátek, eventuálně i poskytovat vyšší náhradu mzdy, než ve výši průměrného výdělku.

(§ 91 nZP) Pro poskytování náhradního volna a mzdy (platu) ze práci ve svátek u zaměstnavatelů s nočními směnami (ať již s nepřetržitým nebo přetržitým provozem, s kombinací denních a nočních směn nebo ranních, odpoledních a nočních směn, nebo pouze při nočních směnách apod.) lze použít zvláštní pravidlo.Den pracovního klidu (tj. svátek a den nepřetržitého odpočinku v týdnu) začíná u těchto zaměstnavatelů  hodinou odpovídající nástupu směny, která v pracovním týdnu nastupuje podle rozvrhu jako první. Svátek zde tedy není pro pracovněprávní účely dobou od 0,00 do 24 hodin, ale např. od 7,00 (kdy nastupuje ranní pondělní směna) do 7,00 hodin následujícího dne. Netýká se to však směn s nestandardními začátky a délkou, například v dopravě.

Toto pravidlo lze uplatnit jen pro ta pracoviště, kde se v nočních směnách pracuje. Není možné jej vztáhnout na tzv. turnusové práce, při nichž jsou nástupy do práce a délka směn nejednotné a jsou dány individuálním rozvrhem , takže nelze hovořit o nočních směnách.

Nový ZP stanoví, že pro tyto účely je možné toto pravidlo použít. Takový postup ale lze doporučit, aby kompenzace práce ve svátek, která připadá do noční směny, příslušela za celou směnu a nezačínala či nekončila půlnocí, což je důležité zejména pro čerpání náhradního volna (náhradní volno jen např. za 2 hodiny práce od 22,00-24,00 hodin by pro zaměstnance nemělo velký význam). Povinně ale musí být takto posouzeno, co je dnem pracovního klidu což má význam např. pro posouzení dopadu svátku do dovolené a pro možnost nařízené práce v den pracovního klidu.

Pro rozhodnutí, kterou hodinou nastupuje v týdnu první směna, podle nového Zákoníku práce platí, že týden je definován pro účely pracovní doby jako každé období na sebe navazujících 7 dnů (pracovní týden). Nic proto nebrání tomu, aby týden začínal nástupem noční směny z neděle na pondělí. Může to ale být i jakkoliv  jinak podle rozhodnutí zaměstnavatele.

Uvedené pravidlo se nevztahuje na posuzování nároku na příplatek za práci v sobotu a neděli. Ten přísluší za práci v uvedené dny v době od 0,00-24,00 hodin (sobota a neděle nejsou pojmově totožné s dny pracovního klidu, takže se vždy posuzují jako kalendářní dny)To platí pro účely tohoto příplatku i tehdy, jestliže na sobotu nebo neděli připadne svátek.

Tzv. placený svátek

-          svátek, který připadl na jinak obvyklý pracovní den zaměstnance a práce mu v tomto důsledku odpadla.

Placeným je tedy pouze svátek připadající na den, v němž by zaměstnanec pracoval podle rozvrhu své pracovní doby (pokud by svátek nebyl). Zaměstnanci s obvyklým rozvrhem pracovní doby od pondělí do pátku proto není placen svátek, který připadne na sobotu nebo neděli. Obdobně ale zaměstnanci, který pracuje např. v provozu s nerovnoměrným rozvržením pracovní doby, nemůže být zaplacen svátek připadající na den, který má podle jeho rozvrhu pracovní doby (harmonogramu směn) volný (právě tito zaměstnanci se často domáhají zaplacení svátku připadajících v kalendáři na pondělí až pátek). U zaměstnanců pracujících pravidelně v nočních směnách, je vhodné i pro tento případ uplatňovat pravidlo, že den pracovního klidu začíná hodinou odpovídající nástupu směny, která v pracovním týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první .

Jestliže je zaměstnanec odměňován mzdou a nepracovat proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu, nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku. Velmi často se v praxi náhrada mzdy poskytuje zaměstnancům zejména jen s hodinovou nebo úkolovou mzdou, zatímco zaměstnancům s měsíční mzdou je tato obvykle za placený svátek ponechávána. Podle názoru autora je ale správné i měsíční mzdu za den svátku krátit a poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy.

Mzda je totiž poskytována za práci – tu však zaměstnanec v den svátku nekoná. Zákon u mzdy totiž nestanoví  (na rozdíl od platu) že se mzda zaměstnanci nekrátí – jde  o odlišný systém odměňování oproti platu. Na tom nic nezměnil ani nový ZP, který toto naopak ještě vyjádřil výslovně v § 192 nZP (týká se náhrady mzdy v době prvních 14 dnů pracovní neschopnosti – není přitom důležité, že účinnost tohoto ustanovení byla odsunuta až od 1.1.2009)

Podle této úpravy se bude náhrada mzdy poskytovat mj. za svátky, za které jinak přísluší  zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat (nikoliv mzda) nekrátí.

Na druhé straně je ale zastáván i opačný názor, vycházející z toho, ž měsíční mzda je zaměstnanci poskytována ve stejné výši bez ohledu na počet pracovních dnů v měsíci, takže ji není nutné v důsledku svátku krátit. Zastánci tohoto postupu shledávají oporu v § 348 nZP, podle něhož se jako výkon práce posuzuje i doba svátku, za který se mimo jiné měsíční mzda nebo plat nekrátí. S ohledem na existenci obou názorů si může zaměstnavatel zvolit, zda bude zaměstnancům s měsíční mzdou poskytovat za tzv. placený svátek náhradu mzdy nebo zda tuto mzdu nebude krátit.

Jestliže zaměstnanci v důsledku svátku udje jen část mzdy, přísluší mu náhrada mzdy jen ve výši části průměrného výdělku. Může jít zejména o případ, kdy byl zaměstnanec v průběhu svátku povolán do práce. (např. odstranění poruchy), takže mu za jeho část přísluší náhrada mzdy a za dobu práce mzda.

Při odměňování platem se zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, plat nekrátí.

Sdílet na: