Jedná se o specifickou úpravu nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, která umožňuje zaměstnavateli provozujícímu podnikatelskou činnost pružně reagovat na měnící se potřebu práce v závislosti na odbytu jeho produkce. Ve vyrovnávacím období bude zaměstnancům v pracovním poměru přidělovat práci v takovém rozsahu, v jakém to bude odpovídat jeho potřebě, a vyplácet jim přitom stálou mzdu, která nemusí dosahovat výše jejich průměrného výdělku.

Vyrovnávací období je nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích; pouze kolektivní smlouvou je možné sjednat toto období nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích. Z toho že uvedené hranice vyrovnávacích období jsou stanoveny jako nejvyšší vyplývá, že zaměstnavatel může podle konkrétní situace volit období libovolně kratší. Také pro zvolené kratší období platí, že zaměstnavatel vypořádá účet pracovní doby a účet mzdy zaměstnance. Úprava a přechod na konta pracovní doby vyžaduje od zaměstnavatelů, kteří se pro ni rozhodnou, přesnou evidenci pracovní doby zaměstnance (účet pracovní doby), tak i odměny za práci, která je zaměstnanci jako stálá mzda zaměstnavatelem vyplacena.

Rozdíly, které vzniknou po skončení vyrovnávacího období nebo při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen ve vztahu k zaměstnanci vyrovnat. Před uplynutím vyrovnávacího období musí být rozdíl vyrovnán pouze v souvislosti se skončením pracovního poměru.

Zaměstnavatel při uplatnění konta pracovní doby nepotřebuje souhlas jednotlivých zaměstnanců.

Poznámka:
Délka stanovené týdenní pracovní doby (bez práce přesčas) nesmí nikdy překročit 40 hodin týdně. "Stálá mzda" vyplacená zaměstnanci ve vyrovnávacím období nesmí být nižší než 80% jeho průměrného výdělku, který se vypočítává z předchozích  12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích před začátkem vyrovnávacího období.

Sdílet na: