§ 78

(1) Pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je

a) pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele,
b) dobou odpočinku doba, která není pracovní dobou,
c) směnou část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat,
d) dvousměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
e) třísměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
f) nepřetržitým pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
g) nepřetržitým provozem provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu,
h) pracovní pohotovostí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele,
i) prací přesčas práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost,
j) týdnem každé období na sebe navazujících 7 dnů,
k) noční prací práce konaná v noční době; noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou,
l) zaměstnancem pracujícím v noci zaměstnanec, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. d) až f) platí i v případě, kdy při pravidelném střídání zaměstnanců ve směnách dojde k souběžnému výkonu práce zaměstnanců navazujících směn, avšak jen po dobu nejvýše 1 hodiny.

Komentář:

Pracovní doba a její rozvržení je především otázkou organizace práce a řízení v rámci každého jednotlivého zaměstnavatele. Pracovní doba je tedy doba jakékoli přítomnosti zaměstnance na pracovišti zaměstnavatele, s výjimkou přestávek v práci poskytnutých na jídlo a oddech, což může vést někdy k absurditám, proto je nezbytné i toto ustanovení aplikovat s ohledem na výkladové pravidlo „dobrých mravů“. Dobou odpočinku je pak doba, která není pracovní dobou. ZP definuje samostatně pracovní pohotovost jako dobu, v níže je zaměstnavatel připraven k výkonu práce nad rámec rozvrhu pracovních směn na jiném dohodnutém místě, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Pracovní pohotovost je tedy definována jako připravenost zaměstnance k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdy existuje reálný předpoklad, že může nastat naléhavá potřeba výkonu práce nad rámec rozvrhu pracovních směn zaměstnance. Při vícesměnném provozu musí docházet k tomu, že zaměstnanci se „vzájemně střídají“, čili pouze si předávají provoz či pracoviště, přičemž zákon umožňuje souběžný výkon práce střídajících se zaměstnanců po dobu nejvýše 1 hodiny. Pokud se jejich směny překrývají ve větším rozsahu, nejde o směnný provoz, ale o pracovní dobu s postupným nástupem na směny. Rozdíl mezi třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem spočívá v rozlišení, zda provoz vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu, jde o třísměnný pracovní režim jde pouze tehdy, jestliže provoz vyžaduje celodenní výkon práce po všech 7 dnů v týdnu.

Prací přesčas pak je pouze práce konaná na základě příkazu zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Pokud zaměstnanec odpracuje o vlastní vůli více hodin, než činí jeho stanovená týdenní pracovní doba a mimo rámec směn, je pro práci přesčas rozhodující, zda zaměstnavatel práci příjme. V opačném případě jde o „dobrovolnou“ činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, která je z hlediska zákoníku práce chráněna, jen pokud jde o pracovní úraz, který v této souvislosti zaměstnanec utrpí. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas až práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu u zaměstnavatele. Zaměstnancům s kratší pracovní dobou nelze práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.

§ 79 Stanovená týdenní pracovní doba

(1) Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit 40 hodin týdně.
(2) Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit u zaměstnanců

a) pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
b) s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
c) s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.

(3) Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod rozsah stanovený v odstavcích 1 a 2 může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby podle věty první nesmí však provést zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3.

§ 79a

U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více pracovněprávních vztazích podle § 3 věty druhé nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně.

Komentář:

U zaměstnanců mladších 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a pokud pracuje ve více pracovněprávních vztazích nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém součtu překročit 40 hodin týdně. Pokud zaměstnanec mladší než 18 let pracuje ve více pracovněprávních vztazích, chybí evidenční či kontrolní mechanismus, podle kterého by bylo možné ověřit, zda souhrn pracovní doby zaměstnance nepřekračuje 40 hodin týdně.

§ 80 Kratší pracovní doba

Byla-li sjednána kratší pracovní doba, přísluší zaměstnanci mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době.

Sdílet na: