|
Díl 1
Základní ustanovení
§ 81
(1) Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn.
(2) Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce.
(3) Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.
Komentář:
O konkrétním rozvržení pracovní doby rozhoduje zásadně zaměstnavatel, přičemž určí začátek a konec směny. Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací (pokud u zaměstnavatele působí), protože jde o opatření, které se týká většího počtu zaměstnanců, popřípadě může být samozřejmě dohodnuto v kolektivní smlouvě.
K zásadním povinnostem zaměstnance podle ZP patří osobní výkon práce dle pokynů zaměstnavatele v souladu s pracovní smlouvou ve stanovené pracovní době. Pracoviště se rozumí konkrétní místo určené zaměstnavatelem, kde zaměstnanec vykonává pracovní činnosti. Pracoviště je téměř vždy zaměstnavatele konkrétně vymezené místo, kde probíhá činnost. Z hlediska pracovní doby proto nepostačuje, jestliže je zaměstnanec na začátku pracovní doby v areálu zaměstnavatele, protože na začátku pracovní doby musí být již na svém pracovišti připraven k výkonu práce. Způsob a postup při evidenci přítomnosti zaměstnanců na pracovišti zákon neupravuje. Je-li evidence prováděna již při vstupu zaměstnanců do areálu zaměstnavatele, musí zaměstnanec počítat s časovou rezervou, aby byl včas na pracovišti.
Díl 2
Rovnoměrné a nerovnoměrné rozvržení pracovní doby a jiná úprava pracovní doby
§ 82
Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny nesmí délka směny přesáhnout 9 hodin.
Komentář:
Zaměstnavatel může pracovní dobu rozvrhnout rovnoměrné nebo nerovnoměrně Při rovnoměrném rozvržení nesmí délka směny přesáhnout 9 hodin – jde o jediné kritérium pro rozlišení rozvržení pracovní doby. Není proto podstatné, že například pracovní doba zaměstnance v jednotlivých dnech není vždy konstantní – může být stanovena různě např. Po – 7 hodin, Út - 8 hodin, St – 9 hodin, Čt – 7 , Pá – 9 hodin a přesto jde o rovnoměrné rozvržení, jelikož ani jeden den nebyla přesažena délka směny nad 9 hodin.
Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby se počítá s tzv. vyrovnávacím obdobím, v němž dochází k vyrovnání pracovní doby na průměr daný stanovenou týdenní pracovní dobou.
§ 83
(1) Průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas nesmí při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny v rozvrhu směn přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
(2) Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin.
Komentář:
Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby průměrná týdenní pracovní doba (bez práce přesčas) nesmí přesáhnout stanovou týdenní pracovní dobu za období, které může činit nejvýše 26 týdnů. Jen kolektivní smlouva může stanovit toto tzv. vyrovnávací období na 52 týdnů. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin, což platí obecně jako maximální délka směny.
§ 84
(1) Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. (2) Dojde-li v průběhu období, na které bylo konto pracovní doby rozvrženo, ke změně rozvrhu týdenní pracovní doby, nesmí být tato změna provedena tak, aby zahrnovala období kratší než 4 týdny po sobě jdoucí; zaměstnavatel je povinen zaměstnance se změnou seznámit ve lhůtě podle odstavce 1.
§ 84a
Byla-li sjednána jiná úprava pracovní doby, nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin.
Komentář:
Zákon stanoví povinnost zaměstnavatele vypracovat písemný rozvrh stanovené týdenní pracovní doby do směn a nejpozději 2 týdny ( u konta pracovní doby 1 týden) před začátkem období, na které je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pak s ním zaměstnance seznámit. Zaměstnavatel se také může se zaměstnancem dohodnout jinak. Ustanovení ZP se také uplatní tehdy, nedojde-li mez zaměstnavatelem a zaměstnancem k jiné dohodě, která nemusí být písemná.
Doba vlastního výkonu práce zaměstnanců je zaměstnavatelem evidována, protože zaměstnavatel je povinen dle zákoníku práce vést evidenci pracovní doby. Jde tedy o dvě samostatné záležitosti – rozvržení pracovní doby a dále pak její evidence.
Díl 3
Pružné rozvržení pracovní doby
§ 85
(1) Při pružném rozvržení pracovní doby si zaměstnanec volí sám začátek, popřípadě i konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci časových úseků stanovených zaměstnavatelem (dále jen „volitelná pracovní doba“). Mezi dva úseky volitelné pracovní doby je vložen časový úsek, v němž je zaměstnanec povinen být na pracovišti (dále jen „základní pracovní doba“).
(2) Začátek a konec základní pracovní doby určí zaměstnavatel. Volitelnou pracovní dobu určí zaměstnavatel na začátek a konec základní pracovní doby tak, že celková délka směny nepřesáhne 12 hodin.
(3) Při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období.
(4) Pružné rozvržení pracovní doby se neuplatní zejména při pracovní cestě zaměstnanců, při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven, nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, a v době důležitých osobních překážek v práci, po kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo peněžité dávky podle předpisů o nemocenském pojištění; v takových případech platí pro zaměstnance předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit.
Komentář:
V rámci konkrétně stanovené pracovní doby (rozvržené směny) má zaměstnanec tzv. volitelnou část pracovní doby. Časový úsek vložený mezi dva úseky volitelné pracovní doby tvoří tzv. základní pracovní doba; jde o úsek, v němž je zaměstnanec povinen být na pracovišti, protože v této době probíhají např. porady aj. nezbytné pracovní činnosti, kde je nezbytná přítomnost všech zaměstnanců. Pružná pracovní doby se může realizovat jako denní, týdenní, popřípadě čtyřtýdenní forma. Při pružném dnu je zaměstnanec povinen v rámci pružné a základní pracovní doby odpracovat celou směnu připadající na tento den. Při pružném pracovním týdnu je zaměstnanec povinen v rámci pružné a základní pracovní doby odpracovat celou týdenní pracovní dobu v rámci týdne a při pružném čtyřtýdenním pracovním období je zaměstnanec povinen odpracovat pracovní dobu připadající podle rozvržení týdenní pracovní doby na toto čtyřtýdenní období. Při pružném rozvržení pracovní doby tedy musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna nejdéle ve čtyřtýdenní vyrovnávací období. Začátek a konec základní pracovní doby určí zaměstnavatel. Pružné rozvržení pracovní doby se neuplatní zejména při pracovní cestě zaměstnanců, při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven, nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, a v době důležitých osobních překážek v práci, po kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu podle zákoníku práce nebo peněžité dávky dle předpisů o nemocenském pojištění.
Díl 4
Konto pracovní doby
§ 86
(1) Konto pracovní doby je jiný způsob nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, který může obsahovat jen kolektivní smlouva, popřípadě vnitřní předpis.
(2) Konto pracovní doby nesmí být uplatněno u zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3.
(3) Jestliže je uplatněno konto pracovní doby, nemůže vyrovnávací období přesáhnout 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva však může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
§ 87
(1) Při uplatnění konta pracovní doby je zaměstnavatel povinen vést účet pracovní doby zaměstnance a účet mzdy zaměstnance.
(2) Na účtu pracovní doby zaměstnance se vykazuje
a) stanovená týdenní pracovní doba, popřípadě kratší pracovní doba,
b) rozvrh pracovní doby na jednotlivé pracovní dny včetně začátku a konce směny, a
c) odpracovaná pracovní doba v jednotlivých pracovních dnech a za týden.
(3) Zaměstnavatel je povinen vykazovat každý týden rozdíl mezi stanovenou týdenní pracovní dobou a odpracovanou pracovní dobou.
(4) Jestliže se při uplatnění konta pracovní doby použije kratší období, než je uvedeno v § 86 odst. 3, posuzuje se rozdíl mezi stanovenou týdenní pracovní dobou, popřípadě kratší pracovní dobou a odpracovanou pracovní dobou po ukončení tohoto kratšího období.
|
