Část čtvrtá
Pracovní doba a doba odpočinku
Hlava V: Práce přesčas
(1) Práci přesčas je možné konat jen výjimečně.
(2) Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
(3) Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad rozsah uvedený v odstavci 2 pouze na základě dohody se zaměstnancem.
(4) Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
(5) Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období podle odstavce 4 se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.
Komentář:
Zaměstnanci mnohdy sami požadují, aby mohli pracovat přesčas a tím si zvýšili svůj výdělek. V dalších případech pak vyžadují práci přesčas a tím si zvýšili svůj výdělek. V dalších případech pak vyžadují práci přesčas zaměstnavatelé, přičemž ne vždy přesčasovou práci řádně vykazují a samozřejmě i mzdové či platově vypořádají. Tak či onak, práce přesčas, i když je drahá, vyjde zaměstnavatele dosud levněji než přijímání dalších zaměstnanců. Důvody přesčasové práce jsou nejrůznější – přetěžování zaměstnanců pracovními úkoly, nedostatečná kvalifikace a neschopnost manažerů, nevyužívání stanovené pracovní doby, špatně stanovený harmonogram směn aj.
S prací přesčas by rozhodně nemělo být počítáno předem, neměla by být v žádném případě plánována, a nemůže být běžnou součástí pracovní doby, popřípadě předpokládanou součástí výdělku. Práce přesčas je obecně vnímaná jako negativní jev a proto by měla být výjimečná a měla by být pro zaměstnavatele z hlediska ceny pracovní doby dražší než běžně plánovaná pracovní doba. Prací přesčas však není každá doba, kterou zaměstnavatel stráví v zaměstnání mimo rozvrh pracovních směn. Pokud zaměstnavatel umožňuje zaměstnancům, aby pobývali na pracovišti i mimo rámec pracovní doby (což není právními předpisy zakázáno), nejde samozřejmě ještě souhlas zaměstnavatele s prací přesčas. Obdobně je tomu, jestliže si zaměstnanec tzv. vezme práci domů. Prací přesčas je pouze práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.
(1) Další dohodnutou prací přesčas ve zdravotnictví (dále jen „další dohodnutá práce přesčas“) se rozumí práce v nepřetržitém provozu spojená s příjmem, léčbou, péčí nebo se zajištěním přednemocniční neodkladné péče v nemocnicích, ostatních lůžkových zdravotnických zařízeních a zdravotnických zařízeních zdravotnické záchranné služby, kterou vykonává
a) lékař, zubní lékař nebo farmaceut23a),
b) zdravotnický pracovník nelékařských zdravotnických povolání pracující v nepřetržitém pracovním režimu23b),
(dále jen „zaměstnanec ve zdravotnictví“). Další dohodnutá práce přesčas je práce konaná nad rozsah uvedený v § 93 odst. 4.
(2) Zaměstnanec ve zdravotnictví, který nesouhlasí s výkonem další dohodnuté práce přesčas, nesmí být k jejímu sjednání nucen ani být vystaven jakékoli újmě. O uplatnění další dohodnuté práce přesčas je zaměstnavatel povinen písemně vyrozumět příslušný orgán inspekce práce.
(3) Další dohodnutá práce přesčas zaměstnanců ve zdravotnictví nesmí přesáhnout v průměru 8 hodin týdně, a v případě zaměstnanců zdravotnické záchranné služby v průměru 12 hodin týdně, v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích; jen kolektivní smlouva může toto období vymezit na nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích.
(4) Dohoda o další dohodnuté práci přesčas
a) musí být sjednána písemně, jinak je neplatná,
b) nesmí být sjednána v prvních 12 týdnech ode dne vzniku pracovního poměru,
c) nesmí být sjednána na dobu delší než 52 týdnů po sobě jdoucích,
d) může být okamžitě zrušena, a to i bez udání důvodu v období 12 týdnů od sjednání; okamžité zrušení musí být provedeno písemně a doručeno druhému účastníku,
e) může být vypovězena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu; výpověď musí být dána písemně a doručena druhému účastníku. Pokud nebyla výpovědní doba sjednána kratší, činí 2 měsíce a musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance ve zdravotnictví.
(5) Zaměstnavatel vede aktuální seznam všech zaměstnanců ve zdravotnictví vykonávajících další dohodnutou práci přesčas.
(6) Pokud se v tomto ustanovení nestanoví něco jiného, platí pro další dohodnutou práci přesčas obdobně ustanovení zákoníku práce týkající se práce přesčas.
|
