Část čtvrtá
Pracovní doba a doba odpočinku
Hlava VI: Noční práce
(1) Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne.
(2) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen lékařem závodní preventivní péče
a) před zařazením na noční práci,
b) pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně,
c) kdykoliv během zařazení na noční práci, pokud o to zaměstnanec požádá.
Úhrada poskytnuté zdravotní péče nesmí být na zaměstnanci požadována.
(3) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat pro zaměstnance pracující v noci přiměřené sociální zajištění, zejména možnost občerstvení.
(4) Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel povinen vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.
Komentář:
Zaměstnanec pracující v noci musí být vyšetřen lékařem před zařazením na noční práci a pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně, i bez své žádosti.
V případě zdravotních poruch vyvolaných výkonem noční práce je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnanci pracujícímu v noci lékařské vyšetření vždy, pokud o to zaměstnanec požádá.
Zaměstnavatel je povinen zajistit i přeměřené sociální zázemí zaměstnanců pracujících v noci, včetně možnosti občerstvení, prostředků prví pomoci a možnosti přivolání rychlé lékařské pomoci.
|
