Část čtvrtá
Pracovní doba a doba odpočinku

Hlava VII: Pracovní pohotovost

(1) Pracovní pohotovost může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat jen, jestliže se o tom se zaměstnancem dohodne. Za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna podle § 140.
(2) Za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci mzda nebo plat; odměna podle § 140 za tuto dobu nepřísluší. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas (§ 93).
(3) Pracovní pohotovost, při které k výkonu práce nedojde, se do pracovní doby nezapočítává.

Komentář:

Pracovní pohotovost je specifikou dobou odpočinku zaměstnance, v níž je zaměstnanec připraven na pokyn zaměstnavatele k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby provedena nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn.

Pracovní pohotovost nelez zaměstnanci nařídit, může být pouze se zaměstnancem dohodnuta. Pracovní pohotovost lze dohodnout na kterémkoliv místě mimo pracoviště zaměstnavatele.

Pokyn zaměstnavatele, aby zaměstnanec byl mimo pracovní dobu dostupný na mobilním telefonu, není ještě sám o sobě pracovní pohotovostí, neboť zaměstnance nemusí být připraven k výkonu práce (může např. v této době požívat alkoholické nápoje). Dojde-li v rámci pracovní pohotovosti k výkonu práce, přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Za dobu výkonu práce mu nepřísluší odměna za pohotovost. výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas.

Sdílet na: